12.03.2017 07:38

Strašák všech chovatelů velkých plemen je akutní, život ohrožující stav, kdy dojde k dilataci a torzi žaludku, mnohdy taktéž doprovázený torzí sleziny. Rozvolnění vazů fixujících žaludek k okolním orgánům dovolí patologickou rotaci žaludku ve směru hodinových ručiček kolem své osy o 90–360, nejčastěji však v rozmezí 220–270 stupňů. Při otočení nastane komprese zadní duté a portální žíly distendovaným žaludkem, tím pádem se výrazně ovlivní žilní návrat a také srdeční výdej. Zvíře upadá do těžkého šokového stavu a musí být urychleně dopraveno na veterinární pracoviště.

V naprosté většině případů jde o pouhé minuty, kdy tito pacienti bojují o holý život. V těžkém šokovém stavu dochází k ischémii nebo bakterémii životně důležitých orgánů (srdeční sval, ledviny, slinivka, žaludek a střeva). Na základě nedokrvení orgánů může nastoupit například selháván ledvin a velmi často také život ohrožující srdeční arytmie. Při dlouhotrvající torzi dojde k velkému poškození struktur žaludku až k finální nekróze jeho stěny. Často se operující veterinární lékař nevyhne nutné resekci nezvratně postižené části. U tohoto pacienta je až 11krát větší pravděpodobnost, že i přes provedený chirurgický zákrok uhyne. Pokud nekróza zasáhne kardii (část žaludku, kde vyúsťuje jícen), je šance na záchranu daného jedince téměř nulová.

 

 

Zvýšené dispozice ke vzniku torze

Predisponovanými plemeny jsou hlavně německý ovčák, německá doga, labradorský retrívr, akita-inu, bernský salašnický pes, irský vlkodav, rhodéský ridgeback a dobrman. Z malých ras je více zatíženým plemenem především jezevčík. Psi s úzkým a hlubokým hrudníkem mají vzhledem k anatomickým vztahům mezi žaludkem a jícnem zhoršenou schopnost říhání. To vede k nadměrnému hromadění plynu v zažívacím traktu a zvýšenému riziku tohoto onemocnění. Některé rodiny velkých a obřích plemen mohou být vystaveny většímu riziku rozvoje tohoto akutního stavu.

Genetika má v tomto polyfaktoriálním onemocnění svou roli. Pokud měl blízký předek v dané linii GDV (sourozenec nebo rodiče), roste také výrazně riziko vzniku u daného jedince. Věk je jedním z limitujících faktorů, torzi diagnostikujeme v naprosté většině u psů starších 5 let. Taktéž krmení z vyvýšené misky vede k nadměrné aerofágii, a tudíž zvýšenému riziku. Jasná příčina, proč GDV u některých jedinců nastoupí, je však navzdory mnoha studiím neznámá, uvádí se mnoho faktorů, které vznik tohoto akutního stavu mohou výrazně zvyšovat. Nadměrný pohyb po příjmu většího množství krmiva nebo vody je jeden z nejvýznamnějších. Granulovaná strava vede k vyššímu riziku rozvoje dilatace a torze. Udává se, že rozměr granulí – větší než 30 mm – je jedním z mnoha rizikových faktorů. Přimíchávání konzervy mnohonásobně snižuje riziko vzniku GDV než krmení monodietou. Velká plemena se vždy doporučuje krmit rozděleně alespoň dvakrát denně. Krmení velkého množství naráz je opět rizikový faktor. Strava, které obsahuje tuk nebo olej na jednom z prvních 4 míst ingrediencí opět zvyšuje incidenci. Určitá souvislost je také u ročního období. Zdá se, že nejvíce torzí bývá v období od listopadu do ledna. Také stav atmosféry je spojen s četností výskytu. Minimální a maximální atmosférický tlak pozitivně koreluje s touto nemocí. Stres a nepravidelný režim jsou také podněty, které ovlivňují riziko vzniku torze. Uvádí se, že starší samci, krmení jednou denně větším množstvím, v horší fyzické kondici a bojácného temperamentu mají výrazně vyšší incidenci. Nezanedbatelným se zdá také změněný režim například na výcvikových táborech, kde je pes vystaven větší fyzické, ale zejména psychické zátěži.

 

 

Na obrázcích zdravý pes (nalevo) a pes s dilatovaným žaludkem (napravo).

 

Strašák všech chovatelů velkých plemen je akutní, život ohrožující stav, kdy dojde k dilataci a torzi žaludku, mnohdy taktéž doprovázený torzí sleziny. Rozvolnění vazů fixujících žaludek k okolním orgánům dovolí patologickou rotaci žaludku ve směru hodinových ručiček kolem své osy o 90–360, nejčastěji však v rozmezí 220–270 stupňů. Při otočení nastane komprese zadní duté a portální žíly distendovaným žaludkem, tím pádem se výrazně ovlivní žilní návrat a také srdeční výdej. Zvíře upadá do těžkého šokového stavu a musí být urychleně dopraveno na veterinární pracoviště.

V naprosté většině případů jde o pouhé minuty, kdy tito pacienti bojují o holý život. V těžkém šokovém stavu dochází k ischémii nebo bakterémii životně důležitých orgánů (srdeční sval, ledviny, slinivka, žaludek a střeva). Na základě nedokrvení orgánů může nastoupit například selháván ledvin a velmi často také život ohrožující srdeční arytmie. Při dlouhotrvající torzi dojde k velkému poškození struktur žaludku až k finální nekróze jeho stěny. Často se operující veterinární lékař nevyhne nutné resekci nezvratně postižené části. U tohoto pacienta je až 11krát větší pravděpodobnost, že i přes provedený chirurgický zákrok uhyne. Pokud nekróza zasáhne kardii (část žaludku, kde vyúsťuje jícen), je šance na záchranu daného jedince téměř nulová.

 

Zvýšené dispozice ke vzniku torze

Predisponovanými plemeny jsou hlavně německý ovčák, německá doga, labradorský retrívr, akita-inu, bernský salašnický pes, irský vlkodav, rhodéský ridgeback a dobrman. Z malých ras je více zatíženým plemenem především jezevčík. Psi s úzkým a hlubokým hrudníkem mají vzhledem k anatomickým vztahům mezi žaludkem a jícnem zhoršenou schopnost říhání. To vede k nadměrnému hromadění plynu v zažívacím traktu a zvýšenému riziku tohoto onemocnění. Některé rodiny velkých a obřích plemen mohou být vystaveny většímu riziku rozvoje tohoto akutního stavu.

Genetika má v tomto polyfaktoriálním onemocnění svou roli. Pokud měl blízký předek v dané linii GDV (sourozenec nebo rodiče), roste také výrazně riziko vzniku u daného jedince. Věk je jedním z limitujících faktorů, torzi diagnostikujeme v naprosté většině u psů starších 5 let. Taktéž krmení z vyvýšené misky vede k nadměrné aerofágii, a tudíž zvýšenému riziku. Jasná příčina, proč GDV u některých jedinců nastoupí, je však navzdory mnoha studiím neznámá, uvádí se mnoho faktorů, které vznik tohoto akutního stavu mohou výrazně zvyšovat. Nadměrný pohyb po příjmu většího množství krmiva nebo vody je jeden z nejvýznamnějších. Granulovaná strava vede k vyššímu riziku rozvoje dilatace a torze. Udává se, že rozměr granulí – větší než 30 mm – je jedním z mnoha rizikových faktorů. Přimíchávání konzervy mnohonásobně snižuje riziko vzniku GDV než krmení monodietou. Velká plemena se vždy doporučuje krmit rozděleně alespoň dvakrát denně. Krmení velkého množství naráz je opět rizikový faktor. Strava, které obsahuje tuk nebo olej na jednom z prvních 4 míst ingrediencí opět zvyšuje incidenci. Určitá souvislost je také u ročního období. Zdá se, že nejvíce torzí bývá v období od listopadu do ledna. Také stav atmosféry je spojen s četností výskytu. Minimální a maximální atmosférický tlak pozitivně koreluje s touto nemocí. Stres a nepravidelný režim jsou také podněty, které ovlivňují riziko vzniku torze. Uvádí se, že starší samci, krmení jednou denně větším množstvím, v horší fyzické kondici a bojácného temperamentu mají výrazně vyšší incidenci. Nezanedbatelným se zdá také změněný režim například na výcvikových táborech, kde je pes vystaven větší fyzické, ale zejména psychické zátěži.

Na obrázcích zdravý pes (nalevo) a pes s dilatovaným žaludkem (napravo).

 

Řešením je gastropexe

Řešení těchto akutních stavů by mělo být vždy chirurgické, a to s provedením gastropexe. Gastropexí se rozumí přišití žaludku na břišní stěnu. Tímto úkonem výrazně minimalizujeme riziko možné recidivy GDV. Při příjmu pacienta s podezřením na torzi provede veterinární lékař v první řadě kanylaci periferní žíly na obou končetinách a zahájí masivní infusní terapii. Podá přímo do cévy analgetika, antibiotika, případně antiarytmika. Provede RTG vyšetření dutiny břišní a důležitou dekompresi žaludku pomocí zavedení sondy přímo do žaludku nebo trokarizací přes stěnu břišní. Po stabilizaci je pacient ihned převážen na operační sál, kde podstoupí náročný zákrok. Pokud došlo zároveň k torzi sleziny, provádí se splenektomie, tzn. její odstranění. Po operativě je pacient hospitalizován a pravidelně monitorován pro možný rozvoj arytmií. I u chirurgicky léčených pacientů je riziko úhynu velké, a to 20–45 %. V případě pouze konzervativního řešení dilatace, tzn. dekomprese a stabilizace, uvádí studie až 81% úmrtnost do jednoho roku. Riziko recidivy u pacientů, kteří v průběhu operačního zákroku nepodstoupili fixaci žaludku, je až 71 %. Pokud provedeme gastropexi v průběhu operace GDV (terapeutická gastropexe), je riziko recidivy 4,3 %. Riziko vzniku GDV po preventivní gastropexi je pouhých 0,3 %. U stavů, které trvají déle než 4 hodiny, opět výrazně stoupá riziko úhynu pacienta.

 

Prevence je důležitá

GDV je druhou nejčastější příčinou náhlého úhynu u psů. Z toho vyplývá, že je velmi důležité dbát na prevenci, a to zvláště nekrmit zvíře před předpokládanou fyzickou aktivitou. U predisponovaných plemen je zcela jednoznačně doporučitelné podstoupit preventivní gastropexi. Tento zákrok nese minimální rizika pooperačních komplikací a vysokou prevenci vzniku GDV (viz výše – 0,3 % ). Často se využívá spojení jedné anestezie při povinném RTG vyšetření dysplazie kyčelního a loketního kloubu před uchovněním nebo například při preventivních kastracích. Fixaci žaludku lze provést klasicky laparotomicky otevřením dutiny břišní nebo na specializovaných pracovištích již rutinně laparoskopicky.

 

 

Na obou snímcích silně dilatovaný žaludek s Compartment syndromem (tzv. boxerská rukavice).

 

Slovníček použitých pojmů

dilatace – rozšíření dutého orgánu

volvulus – otočení, zauzlení

torze – otočení, zaškrcení

komprese – stlačení

ischémie – nedokrvenost tkáně

bakterémie – přítomnost bakterií v krvi

arytmie – porucha srdečního rytmu

nekróza – odumření tkáně

resekce – chirurgické odstranění části orgánu

aerofágie – polykání nadměrného množství vzduchu

kanylace – zavedení katétru do žíly k zajištění přísunu tekutin

dekomprese – snížení tlaku

trokarizace – zavedení trokaru (jehly)

laparoskopie – endoskopická operační metoda

 

MVDr. Veronika Peroutková, www.veterinavladislav.cz
Foto: archiv autorky